Ticho a samota

O vánočních prázdninách mezi svátky se nám podařilo umístit děti k babičce. Manžel byl v práci a já jsem nikam nemusela. Tolik jsem se těšila. Ani ne na to, že nebudu muset nijak zvlášť vařit nebo uklízet, ale na to, že budu zase delší dobu SAMA, jen se sebou a v TICHU.


Jsem extrovertní introvert. Mám ráda společnost, ráda diskutuju, vystupuju na veřejnosti, ale zároveň potřebuju samotu, kdy se nabíjím a třídím si myšlenky. Je to samota záměrná a plánovaná, která se liší od OSAMĚLOSTI. Osamělost je stav, kdy cítíme odcizení, nepochopení a pociťujeme smutek, i když jsme třeba i obklopeni lidmi.


Už jako dítě jsem občas samotu vyhledávala, ale nijak zvlášť jsem si neuvědomovala, jak ji potřebuju. Tohle uvědomění, trochu bolestné, přišlo ve chvíli, kdy se mi narodila první dcera. Po porodu jsem na tom nebyla psychicky dobře a dcera byla poměrně náročné miminko, které první rok přes den téměř nespalo a hodně plakalo. Byla jsem nevyspalá a vyčerpaná, ale přišlo mi, že to přece musím zvládnout, nikomu jsem o svých těžkostech moc neříkala a s dcerou jsem byla téměř pořád. Po roce začalo být batolátko více „hlídatelné“ a já jsem si DOVOLILA na delší dobu předat dítě babičkám a začala jsem se vracet ke svých chvílím o samotě. Díky téhle zkušenosti jsem zjistila, jak je pro mě samota důležitá a v současné době se snažím si ji ordinovat pravidelně.



Když jsme delší dobu sami (víc než pár hodin) a nezabýváme se nějakou činností, která by nám odváděla pozornost od našeho nitra, začnou se dít věci. Může se stát, že budou vylézat přísloveční "kostlivci ze skříně". Nevyřešené záležitosti, nezpracované nepříjemné zážitky, obavy z budoucnosti. Čím víc těchto stínů v sobě máme, tím víc se někdy snažíme je přehlušit pobýváním v hlučné společnosti, nebo zaobíráním se něčím, co nám nedovolí si stíny připustit. Jenže občas musíme přestat, třeba těsně před spaním. V nastalém tichu se pak nepříjemné věci můžou začít drát na povrch a nám nejde usnout.


Samota a ticho nám však umožňuje si také utřídit myšlenky, zhodnotit nějakou uplynulou dobu, říct si, co se nám povedlo a co můžeme zlepšit. Pokud jsme o samotě delší dobu a pozorujeme naše nitro, mohou se objevit velmi příjemné pocity, náhledy, myšlenky, o kterých jsme neměli ani tušení. Já v poslední době kombinuju krátkodobou samotu a ticho s procházkou v lese, kdy chůze a pobyt mezi majestátními stromy dává této „meditaci“ další rozměry.


Jestliže se vám stává, že ve chvíli, kdy se ničím nezabýváte, na vás útočí nepříjemné myšlenky, vzpomínky a pocity, je možné s nimi začít pracovat, aby vás nadále tolik neobtěžovaly. Jak na to, jsem psala ve starším článku zde. Pokud máte možnost být na pár hodin sami, užijte si to. Neuklízejte, nežehlete, nesnažte se využít čas na nějakou „smysluplnou“ činnost (já mám ty tendence taky;-) Můžete si číst, malovat, jít na delší procházku někam, kde nejsou lidé. Pozorujte, vnímejte, hýčkejte své nitro a hlavně – mějte se rádi:-)

Klidný a láskyplný začátek roku přeje

Tereza


www.terezajuppova.cz

@terezajuppovakouc

@meditacevkuchyni


Nechte se pravidelně informovat o novinkách!