Terapie přírodou

Všichni jsme přírodní bytosti, i když na to pod nánosem civilizace někdy zapomínáme. Nějakou dobu můžeme přebývat jen v budovách a přesouvat se automobilem, ale delší přerušení styku s přírodou a vystavování se umělému světlu a vzduchu prohnaného klimatizací nás může postupně oslabovat jak na těle, tak na duchu.


Pobyt v přírodě nám pomáhá vyběhnout ze stereotypů všedního dne, protože svět rostlin, živočichů, kamenů a hlíny se neustále mění. I když se budete, alespoň trochu vědomě, procházet pořád tou stejnou trasou v lese nebo na louce, stále tam budete mít co objevovat. Všimnete si malých brouků, co lezou po zemi, zaostříte zrak na srnku, co se v dálce pase, pak zvedne hlavu a potom utíká ukazujíc nám jen bílý zadeček. Můžeme se dívat, jak rostou, kvetou a zase zanikají rostliny a stromy z větví vyrážejí a pak shazují listí.


Tohle všechno nám pomáhá ke zklidnění, nastartování nových myšlenek a úvah o tom, že je tu něco, co nás přesahuje a my nemusíme mít nade vším kontrolu. Procházky v lese prokazatelně zlepšují nejen náladu, ale i fyzické zdraví, vědecky je to podloženo v japonské lesní terapii šinrin-joku, což znamená lesní koupel. V přírodě krásně můžeme trénovat všímavost, tedy mindfulness, která ulevuje naší vystresované mysli. Různá dechová cvičení jsou v přírodě účinnější a příjemnější. Existují techniky, kdy při chůzi můžete zkusit přemýšlet o vašem problému a zkusit se na jeho řešení podívat z více úhlů, psala jsem o tom zde.



Jak se tedy více přiblížit přírodě?


1) Klasickými procházkami, kdy se snažíte opravdu procházet v přírodě, kde nejsou davy lidí, kteří by vás rozptylovali, nebo nedoléhá přílišný hluk města. Můžete si trénovat všímavost tím, že se soustředíte třeba na strukturu kmenů jednotlivých stromů, opravdu vnímat jednotlivé rostliny a prohlížet si je, nebo - moje oblíbená disciplína – soustředit se na různé odstíny zelené.


2) Pokud máte zahradu, nebo třeba kousek pozemku před domem, nebo alespoň možnost umístit truhlík za okno, určitě si zkuste něco vypěstovat a pozorujte své výpěstky. Opravdu si všímejte, jak klíčí, jak rostou a jak se vyvíjejí květy a plody. Já jsem v sezóně schopná na své zahradě tímto „okukováním“ strávit několik hodin (mimochodem se svými rostlinami i mluvím, ale to nemůžu všude říkat;-).


3) Připravujte jídlo ze základních, lokálních, sezónních surovin, ideálně od místního farmáře, kde se můžete podívat, kde a jak jeho zelenina nebo ovoce roste, nebo jak se mají zvířata, ze kterých pak pořizujete maso. Energie jídla z takových surovin je úplně jiná a nás to učí napojit se zpět na přírodní cykly, můžeme vařit tak, že to dává větší smysl a přípravu jídla si můžeme víc užívat.





4) Aspoň jednou ročně absolvujte vícedenní pobyt v přírodě. A tím nemyslím přeplněný kemp, kde jste sice na relativně čerstvém vzduchu, ale často tam je větší blázinec než ve městě. Buď si najděte nějaké místo sami, nebo dnes už existují webové stránky, kde lidé nabízejí své pozemky k individuálnímu kempování a kde budete naprosto sami, odříznuti od civilizace. Užívejte si ticho, slunce a vůně, ale taky hmyz, déšť a bahno, protože všechno tohle k tomu patří. Já jezdím na týden s partou skvělých lidí na táboření na zelenou louku i s dětmi a je to vždycky nejlepší dovolená z celého roku. Psala jsem o tom zde.


Pokud byste se chtěli více na terapii přírodou zaměřit a nevíte kde začít, ráda vám pomůžu:-)

Tereza

www.terezajuppova.cz

@terezajuppovakouc

@meditacevkuchyni


Nechte se pravidelně informovat o novinkách!