Soulcraft – síla duše
Příroda pro mě byla vždycky důležitá. Měla jsem štěstí, že jsem většinu dětství strávila v domě se zahradou na kraji města, kde byla příroda na dosah. Taky jsem měla možnost jezdit na třítýdenní tábory postavené na zelené louce, kde byl kontakt s přírodními živly nejužší, jaký mohl být. Včetně bláta, několikadenního deště a nohou a rukou odřených od větví při hrách v lese. Tam jsem poprvé spala pod širákem, myla se v potoce a jedla jídlo uvařené v kotli nad ohněm.
Před 15 lety se nám podařilo se přestěhovat do domečku u lesa a i tady můžeme v přímém přenosu sledovat měnící se roční období. V poslední době jsem začala zjišťovat, že pobývání v přírodě působí skvěle na zklidnění při stresu, při procházení se v lese se dá skvěle trénovat všímavost (mindfulness) a pracovat s problémy, které nás trápí. Pro své klienty jsem díky těmhle poznatkům vyvinula speciální Lesní terapii.
Pár měsíců zpátky se ke mně konečně dostala kniha Soulcraft – síla duše od Billa Plotkina. Autor je hlubinný psycholog, průvodce do divočiny a propagátor osobního rozvoje a iniciací v souvislosti s přírodou. A musím říct, že je to konečně to, co jsem hledala pro moji další cestu při terapiích přírodou.:-)
Plotkin zdůrazňuje, že člověk byl vždy s přírodou spojen a proto i významné události a rituály s ní byly spojen. Během našeho života dřív nebo později dojdeme do bodu, kdy už nejsme s dosavadním vývojem spokojeni, nebo se nám stane něco, co převrátí naše životní jistoty vzhůru nohama. Pak je možné se navrátit k prastarým tradicím a technikám, které nám pomohou nalézt to, jací opravdu jsme, naši duši. Ať už se jedná o práci se sny, extatický tanec, transové bubnování, přírodní slavnosti, vyprávění příběhů nebo hledání vize spojené s půstem.
A proč duše a příroda?
„Vnější příroda, přirozené prostředí, které nazýváme ´divokým´, vždy bývala zásadním prvkem a primárním rámcem pro cestu k duši. Duše je koneckonců naší vnitřní divočinou, vnitropsychickou sférou, o níž toho víme nejméně a která je nositelkou našich individuálních mystérií. Jestliže opravdově a s úctou vstoupíme do vnější divočiny – plně otevřeni jejím tajemným a nezkrocený silám – odpovídá naše duše vlastními výkřiky a touhami.“
Vzrušující cestu za duší přeje
Tereza