Proč potřebujeme posvátno?

Slovo „posvátný“ okolo sebe slýcháme, občas ho i sami užijeme, když chceme popsat něco speciálního nebo třeba nedotknutelného. Co ale ve skutečnosti znamená a proč bychom ho měli potřebovat?



V našich kulturních končinách se s přídavným jménem „posvátný“ asi nejčastěji setkáme ve spojitosti s křesťanstvím, s církví – posvátný prostor v kostele, posvátné ticho. Ale zřejmě o tom už moc nepřemýšlíme. Oproti tomu tradiční staré kultury napříč planetou měly (a mají) ve svém kulturně – společensko – náboženském systému vždycky důležitou část věnovanou rituálům a posvátnosti. Sociologové a antropologové přišli s několika teoriemi, proč tomu tak je.


Emile Durkheim (sociolog přelomu 19. a 20. století) si například myslel, že tradiční společnosti některým věcem a událostem nerozumí, proto mají potřebu je zařadit do jiné kategorie, než je jejich každodenní realita a tu označují jako posvátnou. Při výzkumech mezi šamanskými společnostmi jejich členové vypovídají, že šaman vstupuje do posvátného prostoru, aby mohl komunikovat s duchy a léčit nemocné. Také při všech „přechodových“ rituálech, kdy jednotlivci přecházejí z jednoho životního stavu do druhého (svatba, narození dítěte, přijetí do stavu dospělých, pohřeb), je třeba vytvoření speciálního prostoru, oděvu, chování, aby mohl být obřad proveden. Opak posvátného, tedy každodenní realita, se označuje jako „profánní“, což znamená to, co zůstává „před branami chrámu“.


V dnešní době, kdy je společnost sekularizovaná a navíc po 40 letech komunismu, který hlásal, že není nic, co by nás přesahovalo, posvátné rituály v podstatě vymizely. Pořád existují svatby a pohřby, ale probíhají vysoce formálně a účastníci nemají možnost se naladit na „zvláštní čas“, který by jim pomohl posunout se do další životní etapy. Nemáme mnoho možností si skutečně celým tělem i duší prožít tyto přechody. Zároveň jsou rituály důležité i pro naše okolí, které také přijme novou roli jedince.


Mám už dlouho takovou teorii, že právě nedostatek takovýchto zastavení má za následek zvýšený výskyt neuróz, stresu a depresí. Neustále se ženeme dál, mozek nám pracuje na plné obrátky, nemáme čas a prostor se zastavit. Proto se snažím svým klientům takový prostor dát a o důležitosti „občasného posvátna“ mluvit. Ať už to máte tak, že věříte/víte, že je možné při obřadu komunikovat s Bohem/s duchy nebo jen potřebujete „vypnout“ a srovnat myšlenky s duší, zkuste si speciální prostor a čas občas zařadit. Sandra Ingermanová, terapeutka a žena, která se více než 40 let zabývá šamanismem, ve své „Knize obřadů“ píše:


„Při provádění obřadů proměňujeme negativní myšlenky a stavy vědomí, jež nás zatěžují. Obřad pak můžeme použít pro uzemnění a k projevení myšlenek a snů, jež chceme ve svém životě vytvořit. Obřad nás hluboce ovlivňuje na podvědomé úrovni a přináší nám pozitivní změnu.“

A čím je posvátno pro mě?

Prostor měkce ohraničený a přitom nekonečný...

Čas zastavení a zároveň neskutečně rychle proudící...

Být opravdu ve svém těle a současně vnímat to, co nás přesahuje...

Kdy cítím, že můj život a má přání mají smysl a cítím podporu pro to pokračovat dál...


Posvátný čas přeje


Tereza

Koučka a průvodkyně na cestě k sobě


www.terezajuppova.cz

Facebook

Instagram

Meditace v kuchyni