Pozorování velryb

Milé ženy,


tento týden Vám přináším vyprávění o velrybách, Australanech a hadech.


Dostala jsem kontakt na jednoho Australana, co pořádá výlety.


Napsala jsem mu a o týden později jsem se s ním vydala na pozorování velryb. Ten den jsem vyzvedávala děti ze školy ve tři odpoledne. Což nebylo ideální, jelikož to pro mě znamenalo neustálé hlídání času. Bylo na sto procent jasné, že nestihnu celý výlet. Přesto jsem ale nechtěla přijít o tuhle skvělou příležitost.


Kromě zpochybňování svých rozhodnutí mám ještě jednu skvělou vlastnost, a to je tak zvaný strach o něco přijít.


Měli jsme se všichni sejít v 11 hodin, ve 12 dorazit na místo. To znělo relativně v pohodě, znamenalo to pro mě procházku, hodinu pozorování oceánu a cestu zpět. Věci samozřejmě nešly podle plánu.


Sešla jsem se s Teejayem - Australanem, co výlet organizoval. Psal mi, že je trochu pozadu s balením a můžu s ním jet autem. Pomohla jsem mu sbalit a odnést věci z auta a do auta, pomalu jsme nabírali zpoždění. Pak jsme ještě měli vyzvednout jeho kamarádku s přítelem. To už jsme měli zpoždění hodinu. Dojeli jsme na místo po poledni. TJ mě v autě ujišťoval, že to stoprocentně stihnu a nemám se bát, cesta na místo odkud se velryby pozorují, měla trvat dvacet minut.


Jsem docela zodpovědná osoba a do práce se snažím chodit včas. Hlavně pracuju s dětmi. Ty bohužel nemůžou stát samy hodinu před školou, protože au-pairka šla pozorovat velryby. Proto jsem se musela po hodině chůze otočit, rozloučit se se skupinou a jít na autobus.


Ve výsledku jsem tedy neviděla žádnou velrybu, ani jsem nedošla na finální místo.


Zhruba čtyři hodiny jsem strávila čekáním na někoho anebo jízdou v autobuse. Upřímně jsem s tím ale trochu počítala a psychicky se připravila i na tuto variantu. Poznala jsem ale pár zajímavých lidí. TJ je hrozně fajn a velký pohodář. Obdivuji jeho nadšení pro to pořád něco řešit a organizovat. Pak jsem tam potkala holku z Německa, která dělá v restauraci, kde jsem byla na zkoušce, což je obrovská náhoda. Vyměnily jsme si kontakt a třeba s ní někdy pojedu někam na výlet.


Jo! A viděla jsem prvního hada v Austrálii. Měl asi metr a půl a byl celej černej.


Takže tenhle výlet byl sice dost o ničem, ale aspoň mám zážitek, kontakt na nový lidi a zase jsem se trochu projela autobusem. Protože to je sranda a je to zadarmo, haha.


www.tutabara.cz

Nechte se pravidelně informovat o novinkách!