• Radana Lazarová

O vděčnosti

Každý z nás je bohatý, jen si toho často nebývá vědom.

Když si uvědomíme, kolik krásného nás obklopuje, co všechno máme, jak jsme bohatí, potom se dokážeme lépe radovat ze života. Umět se zaměřit hlavně na to dobré, co člověk má, je základní umění pro spokojený život. Radovat se z každé maličkosti, z každého okamžiku. Vědomě. To nám přinese absolutní štěstí.  To je to, co je dobré se každodenní vděčností učit.

Čím více jste vděční za vše, čeho se vám dostává, tím více dostanete, abyste mohli být vděční. Vesmír miluje vděčnost.

Schválně si zkuste malé cvičení a napište si:

  1. Seznam věcí, které vlastníte a mají pro vás nějakou hodnotu.

  2. Seznam těch nejdražších osob, na kterých vám nejvíce záleží.

  3. Seznam věcí/vlastností/schopností, které si na sobě vážíte.

  4. Seznam TOP činů/skutků/akcí, na které jste pyšní.

Vsadím se, že váš seznam je docela dlouhý. Jenže málokdy si člověk uvědomí, co všechno vlastně má. Možná by tedy stálo za to, na tom zapracovat a každý večer ulehnout s myšlenkou: „Za co jsem dnes vděčná/ý? Co se mi povedlo? Co hezkého jsem dnes zažil/a či viděl/a?“


To samé můžete dělat se svými dětmi. Už odmalička je učit tomu, dívat se na svět z té lepší stránky a zaměřit pozornost na to hezké v sobě i ve svém okolí. Dělat to s nimi každý večer. Nejen, že se jim bude lépe usínat (a samozřejmě i vám), také si znovu zvědomí, co za ten den vlastně prožily. Hodně se o nich jako rodiče dozvíte. Budete vědět, co jim vlastně dělá radost a čeho si cení. A hlavně kromě vděčnosti jim pomáháte pěstovat si sebedůvěru, sebehodnotu a sebelásku. Může to být ten první krok. U vás a vašich dětí.


Zajímavé je ale zeptat se i svého partnera na seznam výše zmíněný  a říct si to navzájem nejdřív za sebe a pak si to s partnerem prohodit a říci si to jeden na druhého. Bývá to velmi objevné pro oba dva:).  Když se ho zeptáte, co hezkého dnes zažil, váš vztah také zase posunete o level výše. Počítá se každý krůček a tohle může být malý, ale nezanedbatelný krok k vaší spokojenosti v celé rodině.


Znáte tu historku, jak se potkají pesimista s optimistou a mají před sebou jednu sklenici, ve které je voda?

Pesimista vidí sklenici s vodou a postěžuje si: „Máme tu sklenici z poloviny už prázdnou a to se o tu vodu v ní ještě musíme podělit!“

Optimista vidí stejnou sklenici a nadšeně zvolá: „Jéé, sklenice a z poloviny ještě plná vody, kterou oba zaženeme tu největší žízeň!“

A nebo ze života rodinného. Manžel umyl a utřel nádobí. A my můžeme podotknout: „Měl sis na to nádobí vzít čistou utěrku a tady je ještě talíř, který si neumyl.“ Nebo si rýpnout: „No, konečně si taky něco udělal!“

A nebo: „To mám radost, že je linka zase prázdná a nádobí umyté.“

Jen mezi námi. Po které větě byste pro příště měli chuť danou činnost (umýt a utřít nádobí) zase opakovat?:)))


Stačí jen změnit úhel pohledu. Podívat se na stejnou věc jinýma očima. Na stejného člověka jinýma očima. A pokud se budeme každý den cvičit v tom, co dobrého na sobě či druhém vidíme, začneme se a i toho druhého vnímat jinak. Najednou se náš vztah promění.

A o tom to celé je. Jakmile se na věc podíváme z toho správného úhlu a naplníme se vděčností, jsme o to šťastnější. A na co zaměříme svou pozornost, to se posílí. Začneme přitahovat věci, na které se soustředíme. Začnou nám přicházet do života, aby naši představu potvrdily. A nebo právě pro to, abychom si to konečně v sobě vyřešili. Abychom s tím něco udělali. Abychom změnili úhel pohledu.



49 zobrazení1 komentář
Nechte se pravidelně informovat o novinkách.