Náramkové začátky

Milé Donny,


V létě loňského roku jsme připravovaly s Pavlou rozhovor, a ne náhodou jsme narazily na téma mého úplného začátku.

Myslím začátku doby, kdy jsem začala náramky vyrábět. V rozhovoru o tom mluvíme krátce, a pro ty, které toto téma zaujalo, bych se ráda k těmto začátkům vrátila. Znamenaly totiž obrovský posun, vývoj, změnu mého života.


Co všechno se změnilo? S čím jsem bojovala? S čím bojuji dnes?


Moje první prezentace – je to dnes už smích. Vozila jsem nástěnku z korku, na tu vyskládala zboží a to bylo vše 😊 ….. Dnes mám modrý stánek, skládací černý nábytek, dřevěné stupně a stojánky na náramky, staré patinované lahve, dřevěnou truhlu a další artefakty 😊


Ostych – mluvení před více lidmi je pořád trochu stres. Ale už se nebojím říkat – tyhle náramky vyrábím já, to je moje tvorba. Od myšlenky typu – „Ježišmarja“ co na to lidi řeknou? Co když se to nebude nikomu líbit? – dnes hrdě hlásím – „ano, jsou to moje výrobky; ano, to vyrábím já; to jsou moje nápady…“


Nejistota – věřit v sebe a v to, co dělám. Nejistota a ostych se změnily na víru v sebe, hrdost a nadšení. Stačilo málo – párkrát slyšet – „vy máte, tak úžasný vkus; to je taková nádhera; jak vás to vůbec napadne? ….“ A bylo to 😉


Komfortní zóna – celé moje podnikání je výstup z komfortní zóny. Celé!

Ale tím se moje hranice posouvají, a dál mě čekají nové výzvy. Jít zase o krok dál.

Co je na tom super? Hrdost, že jsem to dokázala! Sebevědomí, že zvládnu to, co by mě dřív ani ve snu nenapadlo. Pocit vítězství, když je akce úspěšná. Zadostiučinění, že jsem nedřela nadarmo a všechny ty hodiny mého času se zúročily. Ocenění, že se lidem to, co dělám, líbí. Že někomu udělám hezký den.


Konfrontace – obstát v pohledu z očí do očí a vyslechnout si i negativní komentáře, negativní lidi a i ty, kterým se to prostě nelíbí. Naučit se to respektovat, přijmout odlišný názor – a zároveň to vzít jako možnost, jak se posunout dál, dokázat více, zdokonalit se. Ale i se poučit, protože nikdo nejsme dokonalý, nikdo nevíme a neumíme vše, a třeba i uznat svůj omyl.


Negativita a co s ní – „to nedám; na to nemám; to nedokážu; to není pro mě“…………znáte tyhle myšlenky? Já určitě! Ale rozhodla jsem se je tenkrát změnit. Po malých krůčcích jsem pracovala na seberozvoji, zdokonalení, na vědomostech, na všem, co dělám. Cesta je přede mnou pořád dost do kopce, ale roste moje odhodlání, ten kus, co už je za mnou mě motivuje a vůle dojít až tam – ještě nevím kam – možná pořád výš a dál a dál 😊


Nová zjištění – wow – mám trochu znalostí o kamenech. O symbolech. O hvězdách. O dávných bozích. Sem, tam něco málo vím.

Napadne mě jméno náramku – jako nějaké hvězdy – a začnu číst o hvězdách a sluncích.

Chci jméno bohyně lesů – a šup začnu studovat keltské či řecké bohy lesů.

A podobně pořád dál.


Nové dovednosti – ketlování, uzlíkování, lepení, broušení, ohýbání kovů. Drobné korálky, se kterými zápasím s pomocí lupy. A téměř při každém novém nápadu něco dalšího.



Náhrdelník z tyrkenitu, s larimarem a českým sklem

A tak Vám chci říct, nebojte se něco změnit! Nebojte se začít učit něco nového. Zkuste si splnit svůj sen, který jste možná ani nevyslovila nahlas!




S láskou a vírou, co vše můžeme dokázat


za Armillas-Náramné náramky

Zuzana


Sezonní titulka z mého e-hopu