Mexiko

Po několika výpravách směrem na východ, do Asie a Indonesie, jsme se tentokrát rozhodli vypravit na druhou stranu zeměkoule. Cílem naší cesty se letos v lednu stalo Mexiko. A konečně jsem našla čas podělit se s vámi o své dojmy z této docela dobrodružné výpravy.

Na úvod trochu historie: Mexiko bylo v minulosti domovem několika starobylých civilizací, které se zde vyskytovaly po dobu téměř tři tisíce let. Žily si tu v souladu s přírodou, stavěly pyramidy, živily se zemědělstvím, rozuměly astrologii, měly mayský kalendář, který po třinácti několikasetletých cyklech (baktunech) předpověděl konec světa na 21. prosince 2012. A to nás lákalo, chtěli jsme památky Olméků, Mayů, Toltéků a Aztéků vidět na vlastní oči a nechat na sebe dýchnout odkazy těchto civilizací. Jejich země byla za jejich života prý dokonalým rájem, skýtala v tehdejších dobách dostatek zeleně, čistých vod, obživy a bohatství pro spokojený život všech. Pravda, žili trochu divokým způsobem, nebyli jim cizí lidské obětiny, ale byla to jejich kultura a víra, která jim pomáhala žít.

Zásadní zlom pro původní obyvatele nastal na počátku 16. století, kdy došlo k invazi španělských conquistadorů. V Evropě byla bída a hlad a tak se pár mužů vypravilo hledat novou zemi, aby opět rozmnožili bohatství a získali moc pro španělskou královnu. Dobývání Aztécké říše Španěly skončilo vyvražděním původního obyvatelstva a poničením většiny jejich památek. Kdo nebyl vyvražděn, podlehl chorobám přivlečeným z Evropy. A tak Španělé získali vládu nad Mexikem na celých 300 let.

Pyramidy a indiány jsme toužily poznat osobně a zrovna tak nás zajímal současný život. Prý se všichni Američané jezdí koupat do vln Karibiku a tak jsme to tam také chtěli poznat, co že na něm mají. Chtěli jsme vidět opravdové mexikánce v sombrérech a ochutnat pravou tequilu, margaritu, tacos, ostrou salsu a zatančit si na divoké rytmy mexické hudby. To vše jsme skutečně ochutnali a poznali zdejší pestrý noční život, prohlédli si nádherné koloniální domy, poznali pár místních obyvatel a viděli přírodní krásy. Z těch nás nejvíce uchvátili cenotes – přírodní studny, jeskyně plné sladké vody, rostlin a kořenů stromů. Voda v nich je hebká a příjemně ochladí. Místní obyvatelé si je velmi chrání. Nedivím se jim, je to jejich opravdové bohatství a krásná, romantická místa, která lákají turisty k návštěvě. A z těch je dnešní Mexiko živo. Turismus již pohltil tuto zemi a mnoho míst je dnes spíše atrakcí pro turisty než-li místy s duší.

Celkově ve mě Mexiko zanechalo dojem veselé a pestrobarevné země plné květin a živé hudby. Jeho obyvatelé jsou milí, usměvaví, menší a takové trošku hranaté postavy a všichni, ale opravdu všichni jsou při těle. Hlavu si s tím nelámou a svá bříška a špeky milují a klidně je odhalené ukazují na odiv celému světu a dále se cpou fazolemi a kukuřicí. Rádi se baví dlouho do noci. Měli jsme to štěstí, že jsme ve městě Chiapa de Corzo zažili několikadenní lednovou oslavu, kdy hodovali, tančili, zpívali, oblékali se do masek a bavili se na pouti (ano, kolotoče také byli a rovnou uprostřed náměstí). Chvílemi to vše na nás bylo už moc hlučné a raději jsme utíkaly na haciendu, kde jsme byly ubytované a skoro sami a byl tam božský klid a krásný výhled do krajiny hor.

Nejsilnějším okamžikem, na který z této cesty nezapomenu a pootočil můj pohled na svět zase trochu jiným směrem, pro mě byla návštěva netradičního křesťanského kostela tyrkysové barvy, který se nachází v horách Chiapasu nad městečkem Zinacantan v nadmořské výšce 2 100 m. n. m. - San Juan Chamula. Podlaha tohoto kostela je vydlážděná zelenými hliněnými kachličkami, ale místo lavic, na které jsme z chrámu oslavující Ježíše Krista zvyklí běžně, je po celé ploše kostela rozprostřeno borovicové jehličí, které spolu se stovkami zapálených svící dává kostelu neopakovatelnou atmosféru. Vesničané uvnitř kostela odříkávají při svitu svíček dlouhé modlitby, které jsou obvykle zakončeny obětním darem. Mezi nejoblíbenější obětiny patří kohouti či láhev koly. Víra místních lidí je hluboká a opravdová – snad tedy Bůh jejich modlitby vyslyší.

Pokud se také chystáte do Mexika a zajímá vás podrobná trasa naší výpravy a tipy z cesty, srdečně zvu na nějakou mou nejbližší cestovatelskou besedu a nebo mě kontaktujte osobně, ráda vám povím, co jsem viděla a prožila a co vám může být užitečné. Projeli jsme celý Yucatán a kousek Chiapasu, cestovali jsme místními autobusy ADO, taxíky, colectivos a s vnitrostáními Volaris a zde je naše trasa: Cancún – Playa del Carmen – Isla Contoy – Isla Mueres – Tulum – Merida – venkov a cenotes Homún – Chichen Itza – cenote Ik Kil - Chiapa de Corzo – Kanál Sumidero – San Cristobal de Las Casas – Zinacantan – San Juan Chamula – Tuxtla Gutierez – Cancún – El Cuyo.

A co napsat na závěr? Že je fajn načerpat sluníčko a přivézt si ho zpět domů, do šedivé zimy, kterou tu letos bohužel máme. A z Mexika si také přivezete optimismus bez zjevného důvodu a jejich nakažlivý přístup k životu "maňána" :-)