Marmeláda ve vzpomínkách

Marmeládu mám už navždycky spojenou s mojí babičkou. Když zavřu oči a přenesu se o mnoho let zpátky, vidím ji ve svém oblíbeném zeleném svetru, ležérně přehozeném přes květovanou zástěru, jak s dojemnou láskou pečuje o zahrádku, plotem oddělenou od velké, lučním kvítím poseté, louky. Každé bylince a každému keři věnuje tolik pozornosti, kolik něhy a dobroty má ve svém srdci. Slyším, jak laskavými slovy promlouvá k rostlinám a těší se z jejich krásy a bohaté úrody. Naše zahrada byla pro mě rájem na zemi. Od brzkého jara až do chladných podzimních dnů se proměňovala v barvách i chutích ročních období. Těšila jsem se z prvních bílých kvítků jahod, ze kterých den po dni rostly, sílily a červenaly se sladké a šťavnaté plody. Vyběhnout po ránu do rosou kropených záhonů a natrhat si čerstvé rovnou do pusy, byl jeden z mnoha magických momentů mého dětství.



Babička z nich dokázala na plotně vyčarovat hotové zázraky. Ovšem jahodovou marmeládu, pečlivě schovávanou na zimní mrazivé měsíce, svedla nepřekonatelnou. Dosyta zralé jahody krátce povařila s troškou cukru a pár kousky jablíček, co se ještě choulily v chladném sklepě po loňské sklizni, a zakápla čerstvě vymačkaným citronem. Díky jablkům, co obsahují vysoký podíl přírodního pektinu, se marmeláda parádně zahustila do konzistence hladké, krémové a lehounce roztíratelné, akorát tak, aby na domácí palačince vytvořila povlak sytě červený a heboučký jako mech. Jablíčka a slupky z nich se dříve hojně využívaly k přirozenému zahuštění oněch zázračných sladkých pochoutek vyráběných v čase léta a podzimu, aby v zimně při tehdejším nedostatku čerstvého ovoce připomínaly hojnost a blahobyt naší zahrady a sadu. Když mráz maloval na okenní tabulky bílé, ostře řezané květy a v kamnech praskala buková polínka, popíjela jsem v houpacím křesle bylinkový čaj a vychutnávala si jahodovou marmeládu, hustě natřenou na krajíc domácího, do křupava upečeného chleba. Právě v těchto okamžicích chutnala nejvíce.



Zahrada stará více než sedmdesát let zažívá již čtvrtou generaci láskyplných pečovatelek, mnohokrát přesázená, nespočetněkrát obnovená a přesto stále ta samá, připomínající mi dětství, bezprostřednost a laskavé pohlazení babiččiných upracovaných rukou.



Dnes se těším z její úrody společně se svou maminkou, která zahradě zasvěcuje všechen svůj volný čas, vnáší do ní řád a umělecký pořádek. Stejně jako babička, i ona si rozumí s každou rostlinou a keřem a vnímá srdcem jejich potřeby. Díky její zanícené péči a lásce se dostává do našich marmeládových skleniček jen to nej nej nej ovoce, vypěstované v čisté přírodě v Pošumaví. Obyčejné domácí zavařování, které jsem brávala jako čistou radost, potěšení a relaxaci, jsem postupem času přetvořila do projektu neobyčejného kouzlení s ovocem a přísadami, které se navzájem nevtíravě doplňují, nepřekáží si a podporují se v chutích i vůních navzájem. Vaření marmelád považuji za jemnou alchymii, ve které se mísí esence vášně, kreativity, dobrodružství, odvahy a toho nejlepšího ovoce pod sluncem. Objevila jsem v něm jiný způsob ženské meditace a propojuji v něm setkávání se stejně naladěnými ženskými dušemi. Marmeláda, takovou jako ji znávaly naše babičky, má dnes již přísně stanovená pravidla pro značení. V názvu se jí smějí pyšnit pouze plody citrusové. Přesto její vžitý název nám všem zůstává v podvědomí pevně ukotvený a jahodová zkrátka a dobře bude vždycky marmeláda.


Moje domácí jahodová marmoška Jedno kilo čerstvě natrhaných, stopek zbavených a pečlivě zkontrolovaných jahod rozkrájím na menší kousky. Velké plody na čtvrtiny, střední na polovinu, malé nechám v celku. Vložím do hrnce s vysokým dnem a dám mírně prohřát, aby pustily šťávu. Odvážím si tři sta gramů cukru deset gramů pektinu. Pektin smíchám s trochou cukru a přisypu k teplé jahodové směsi. Přivedu k varu a nechám minutu probublávat. Dosypu zbytek cukru a přiliji čerstvě vymačkanou šťávu z jednoho citronu. Nechám vařit ještě asi pět minut, dokud se cukr řádně nerozpustí a hmota nezhoustne. Sundám z plotýnky, seberu růžovou nevzhlednou pěnu a okamžitě plním naběračkou do řádně vymytých skleniček.

Okraje a víčka pečlivě otřu gázou namočenou v alkoholu, zavřu a dám do zavařovacího hrnce na dvacet minut při osmdesáti pěti stupních. Vyndám, nechám vychladnout, polepím etiketou a uschovám do spižírny.

82 zobrazení
Nechte se pravidelně informovat o novinkách!