Jak to chodí na trzích ?

Zajímalo vás někdy, co obnáší jezdit na prodejní trhy a jarmarky nebo na designové prodejní akce?

Jaké tam vládnou vztahy, jaké to je prostředí a něco ze zákulisí?

A jak to vypadá před konkrétní akcí?

Přečtěte si můj itinerář, chaos a organizaci před, během a po akci :)

Začneme u zboží.

Předpokládám, že mám vyrobeno dost, protože zima byla dlouhá (platí i v době ne Covidové). Takže den předem naskládat do krabic.

Pak krabičky, kartotéku s účinky minerálů. Dárkové pytlíčky. Prsteny do pořadače.

Náhrdelníky do krabic a s sebou všechno pro potřebnou administrativu.

Vše zabalit, poskládat do kufru. "Uf ff"– první část hotova.

Pak se vrhnete na to, abyste na akci přežily efektivně. Stojan na náušnice, nástěnku, zrcadlo, roll-up, židle, stůl, stojánky, lahve na vystavení, dekorativní truhla atd.

Většinou nakládám auto až brzy ráno před odjezdem. Chci spát relativně klidně a nedat šanci nenechavým rukám.

Budíček – většinou 5:00 hod.

Uvařit kafe, kouknout na navigaci do mapy a místo určení. Uložit kontakt na organizátory. Káva.

Káva do termosky, voda do lahve. Svačina na cestu.

Často ještě v pyžamu nakládám auto. Stánek a potřebné věci.

Většinou něco zapomenu. Pravidelně. Mám sice na stole seznam, ale podaří se mi to téměř pokaždé.

Kontrola absolutních nezbytností: osobní věci, nabíječky, terminál, kasa.

Pak s hrnkem kávy převléci, zlehka namalovat, nakrmit psa a kočku. Odnosit poslední drobnosti. Zamknout. A vyjíždíme.

Cesty mám ráda. Brzy ráno je minimální provoz a já mám spoustu času na různé myšlenky. Baví mi to. A taky se kochám.

Českou krajinou. Někdy je mlha, někdy slunce, a někdy trochu prší. To se pak modlím za rozpuštění fronty a rozfoukání mraků.

Jak se blíží místo příjezdu přichází malá nervozita. Kde zaparkuji, kde nechám věci, kdo mi pohlídá stánek.

Jsem na místě.

Volám, nebo rovnou vidím organizátora či ženu v téže funkci. Většinou jsou to příjemní, komunikativní lidé. Poradí, pokud je tu člověk sám a poprvé.

Dostanu přidělené místo – to až tady na místě. Dřív to člověk ve většině případů netuší.

Vyložím věci. Pohoda.

Pak musím najít někoho, kdo bude ochoten hodit okem po mých věcech, než přeparkuji do určených míst. Většinou je to celkem daleko. Nebo drahé. Anebo oboje.

Nacházím spřízněnou duši, domluvíme se a odjíždím.

Zaparkuji, a ve stresu, co se děje s mými věcmi, fofrem zaplatím parkování a uháním na místo konání trhu.

Uff, jsem na místě. Nikdo nic neukradl, vypadá, že je vše ok.

Pak přichází další stresová část. Postavit stánek. Někdy sama, někdy se najde ochotná duše.

Je to dřina.

A pak už jedu jako stroj. Stůl. Ubrus, židle. Stojánky. Přivázat desku na náušnice a začít věšet. Rychle, protože lidé už chodí okolo. Nepřijela jsem pozdě, ale oni chodí vždycky. Ať přijedete kdykoliv.

Jak jsou náušnice, je mi lépe – je vidět, co prodávám, to je důležité. Pak stojánky a nikdy nekončí boj s cedulkami, které se pořád zamotávají.

Stupně z krabic a staré lahve na prezentaci. Trvá to celé tak hodinu.

Pak už akce začne oficiálně a lidé chodí. A kupují.

První hodina je často jedna z nejlepších, proto je dobré být včas připraven.

Klid nastává až zhruba tak 2 hodiny po začátku. To se poprvé rozhlédnu, uklidím, co se zatím nestihlo. Srovnám vše okolo, aby tu byl pořádek. Dám si kávu z termosky, a snažím se najít vnitřní klid.

Často se člověk dá do řeči s prodejci v okolí svého stánku. Ne vždy je to super, ale musím říct, že určitě polovina jsou fakt fajn lidé, a těším se, že si zde popovídám.

Předávají se zkušenosti, typy, nápady, doporučení. Je to obrovský zdroj informací a poučení.

Pak už vše plyne, jak má. Lidé chodí více či méně, já se s nimi dávám do řeči.

Mluvíme jak o špercích, tak o kamenech, ale třeba také o tom, kam jdou na výlet, od kdy jsou zde na návštěvě, odkud přijeli.

Je to živé prostředí, které je utvářeno spoustou různých ingrediencí. A pro mne je to zábava.

Když jde všechno dobře, dojdu si během poloviny dne pro něco k jídlu, něco k pití.

Někdy ale také není čas (to, když obchod jede jako po másle). Pak si vzpomenu na jídlo až pozdě, nebo až na konci dne.

Hodně také záleží, jestli jde o akci jedno nebo dvou denní. Pak se samozřejmě večerní ukončení prodeje nese v různém duchu.

Pokud se zůstává, zabalím po konci akce zboží, zavřu stánek.

To jsou fajn chvíle. Před koncem si prodejci povídají, panuje dobrá nálada, protože už je prostě vyděláno 😊 a plánuje se, co dál.

Loni stejně jako letos jsem byla na MINT marketu v Třeboni. Termín je zde zásadní, neboť se jedná o první prázdninový víkend, tudíž jsou všichni natěšení na léto a prázdniny začínají.

K MINTu neodmyslitelně patří i skvělá hudba a spolehlivá parta organizátorů.

Je radost sem jezdit, potkat známé tváře. Zvlášť v době po Covidové si toho člověk váží ještě více.

Třeboň je místo, které zná každý cyklista, a pokud zde svoji jízdu nezačínáte nebo nekončíte, tak tudy při cestě po jižních Čechách určitě projíždíte. A to je v Třeboni na náměstí vidět.

Hloučky cyklistů, které si na pohodu vyjedou na začátku prázdnin, euforie z dobrého počasí, radost se společnosti přátel a malebného místa, to vše dohromady vytváří kouzelnou atmosféru, plnou radosti ze života.

A letos tomu nádherně pomáhala i hudba, kterou MINT přivezl s sebou. První den v rytmu jazzu a druhý v lehkých jižanských rytmech.

Sluníčko na obloze, příjemná teplota, občas mráček pro zchlazení, anebo luxusní zmrzlina či dobré pivo.

Zahrádky, které letos měly plno tak akorát, žádné velké davy, hloučky přátel v cyklistických dresech, děti s úsměvem na tváři.

A k tomu všemu „mraky“ prodejců s krásným zbožím, které pochází výhradně od českých tvůrců.

Nešlo si to neužívat. Lepší začátek léta a prázdnin si lze těžko představit.

A i když prodej tady je pořádný fofr, člověk je tou atmosférou tak pohlcen, že si ani nevzpomene na bolavé nohy a unavená záda.

Děkuji ti Třeboni, a doufám, že se příští rok zase sejdeme 😉

A pokud chcete někdy "ochutnat" atmosféru, přijďte se podívat na nějakou akci.

za Armillas – Náramné náramky

Vaše Zuzana