Ženy na cestách: BALI

Letos v dubnu jsme podnikly výpravu na ostrov bohů Bali. Naše cestovatelská parta čítala 11 žen ve věku od 35 do 60 let, z toho některé takovou cestu podnikly úplně poprvé. Cesta tam nám trvala celý den, letěli jsme s Korea Airlines, takže po 10 hodinách letu jsme přistáli v Seolu a po krátkém přestupu jsme pokračovali na 7 hodinový let do Denpasaru, což je hlavní město Bali. Už po vystoupení z letadla na mě vždycky dýchne atmosféra dané země. V Denpasaru to byl horký, vlhký vzduch s příměsí vůně květin. Už v příletové hale bylo mnoho oltářů a vonných tyčinek. Balijci jsou silně věřící národ, převážná část obyvatel Bali jsou budhističtí hinduisté, takže od indického hinduismu se jejich víra dost liší, avšak uctívají též trojici Šiva, Brahna a Višnu. Místní obyvatelstvo žije velmi zbožným způsobem života, náboženství je pro ně neoddělitelnou součástí života. Tradiční víra ovlivňuje život na ostrově natolik, že všudypřítomní bohové jsou jeho nedílnou součástí. Tím se vysvětluje obdivuhodných údajně až sto tisíc chrámů, které na Bali existují a viděli jsme je naprosto stále a všude. Hinduistické chrámy jsou roztroušené na různých místech: v terasách rýžových polí, na hřbitovech, uprostřed lesů, na tržnicích, na plážích, ve městech i v každé vesnici. Malá svatyně je v každé domácnosti i v každém hotelu. Obětiny bohům připravují výhradně ženy a tráví touto činností až několik hodin denně. Uctívají dobré i zlé bohy, jejich pozitivní i negativní vlastnosti. Proto jsou oltáře omotány kostkovanou látkou bíločerné barvy, která představuje tuto dualitu. Teprve ve sjednocení a přijmutí dobrého i zlého nalézají harmonii a mír. Balijci věří na karmu a jsou nesmírně milí, usměvaví, vždy ochotní pomoci a žijí velmi skromně. Neměla jsem nikde na ostrově pocit strachu, jen na silnicích. Doprava na Bali je totiž velmi přetížená. Silnice jsou nedostačující, jezdí se vlevo a všemi směry a několika proudy. Vypadá to, jako by zde žádná pravidla silničního provozu ani neexistovala a všichni jsou navzájem napojeni na proud, který se odvíjí jako nekonečný had. Za celou dobu naší cesty jsme přesto neviděli žádnou dopravní nehodu. Jezdí zde mnoho lidí na skútrech a převážejí na nich někdy až obdivuhodné náklady. Na skútrech se přepravuje také mnoho turistů, z nichž většinu tvoří surfaři, kteří mají svá „prkna“ přidělaná speciálními háky. Na plážích je dost často tmavý, vulkanický písek a oceán nabízí velké vlny a ideální podmínky pro surfaře, protože voda je neskutečně teplá.

Cestovat se tedy po ostrově Bali nedá žádnou závratnou rychlostí, takže překonat vzdálenost 20 km snadno trvá třeba i hodinu. My jsme byly v rukou skvělého řidiče Bernarda, kterého nám domluvila Adéla z agentury https://www.essenceforlife.cz/ a služby této cestovky vřele doporučíme dále. Bernie s námi projel celou jihovýchodní část ostrova zcela bezpečně a v klimatizovaném autě, takže jsme každý den měli nádherné vyhlídkové jízdy na překrásnou přírodu i


s výkladem a seznámil nás s historií i současností ostrova, s místními lidmi a jejich zvyky. Viděli jsme díky němu jak pestrý je život ve městech a rozdílný na venkově, kde žijí lidé stále tradičním způsobem, ručně obdělávají svá rýžová políčka a nebo vyjíždí ve 3 hodiny ráno na moře na rybolov, aby už v 5 hodin mohli své úlovky prodávat na rybím trhu.

Viděli a zažili jsme toho mnoho, na ostrovech Gili jsme šnorchovali se želvami karetami, po vzoru Julie Roberts z filmu Jíst, meditovat, milovat jsme projeli kraj na kole, ochutnávali místní speciality a seznamovali se s místními lidmi. Navštívili jsme krásné chrámy na vodě i na souši a prošli očistnou koupelí v chrámu Tirta Empul, zažili jsme tradiční opičí tanec Kecak, pořádný liják, který nás promočil až na kost, sjeli místní řeku na raftu, naučili se vařit tradiční jídla společně s Balijkami ve venkovní kuchyni na pláži, zažili atmosféru vulkanické hory Agung, prošli se rýžovými poli a poznali mnoho dobrých lidí a hlavně zase o něco více sami sebe. Mě cesta na tento ostrov připomněla, že nic nelze uspěchat a že se na sebe navzájem můžeme opravdu a ze srdce usmívat a skutečně přát jeden druhému jen to dobré a vycházet si vstříc. A jak je důležité opravdu v něco věřit. Takže pohodu, klid a slunce v duši přeji všem a těším se na další výpravu třeba právě s vámi, kteří jste dočetli až sem.


26 zobrazení
Nechte se pravidelně informovat o novinkách.